Chovatelská stanice DAIBO - FCI

I já jsem patřila mezi děti, které milují zvířata a jediné jejich přání je mít nějaké doma. Samozřejmě vedl pes. Už jako malá jsem pročítala časopisy o psech a mé jediné přání, ať už narozeninové či vánoční bylo: „Chci psa…“ Toho času jsme ovšem bydleli v bytě v centru Prahy a tudíž jsem byla jediná z rodiny, kdo měl tuto touhu. L

Až náhoda spolu se skutečností, že jsme se měli stěhovat do rodinného domu, mě umožnila mít v mých 12 letech prvního psa, respektive fenu. Shodou okolností to byla fena boxera tmavě žíhané barvy bez průkazu původu. Ale to mě vůbec nevadilo, netoužila jsem ani po chovu, ani po výstavách a ani po výcviku služební kynologie. Jediné, co jsem chtěla, bylo mít psího kamaráda, a to se mi na dalších 12 let vrchovatě se Sandy splnilo. Byla to fenka nabytá optimismem, energií a vitalitou, jak už to u správného boxera bývá.

Když byly naší boxerce asi 4 roky, přibyl do naší domácnosti německý ovčák – Delf Petruška CS ve věku 4 měsíců – nejdříve v domněnce, že je zde jen na dobu přechodnou, než se pro něho najdou vhodnější majitelé než ty původní, kteří ho uvázali u boudy, absolutně ho nesocializovali a nakonec se ho sami báli. Po velmi krátké době se ukázalo, že u nás zůstane. Bohužel jeho 4 měsíce života ho poznamenaly natolik, že to byl cholericky agresivní jedinec, který nesnášel mužské pohlaví, ani ostatní psy. Tudíž nebyl nikdy uchovněn a žil u nás spokojeně 12 let.

Když mi zemřel na jaře 1998 můj první pes, tedy boxerka, byla to velká bolest a tudíž jsem si říkala, že už si nikdy žádného dalšího psa nepořídím. Ovšem to mi vydrželo asi dva měsíce a už mě nahlodávala myšlenka, jaký by měl být ten další…. Opět shoda náhod – článek v novinách o vzácném plemeni a představa, že by to měl být pes dobře vybavený pro život venku, pes, který dobře hlídá a který by se snad mohl stát i kamarádem k mému starému německému ovčákovi…pak inzerát nabízející štěňátka kavkazských pasteveckých psů, která se měla narodit v červnu 1998. Nedalo mi to, na inzerát jsem zavolala, informovala se více o plemeni, o jeho nárocích a bylo rozhodnuto, štěňátko z chovatelské stanice Lištička zamluveno. Tenkrát jsem ještě vůbec netušila, jaké jsem měla štěstí na chovatelku, která se postupem času stala mojí nejlepší kamarádkou.

Srpnem 1998 se vlastně začíná nová epizoda mého života s fascinujícím plemenem kavkazský pastevecký pes, s kterým člověk opravdu pozná, co je to nekonečno. Byl to Kvint Lištička, který byl mým prvním kavkazákem, na kterého nikdy nezapomenu. Ač původně pořizován jako kamarád, protože v té době jsem o výstavách neměla sebemenší tušení, stal se nakonec šampiónem České republiky i Vítězem střední a východní Evropy. Krom těchto titulů nejvyšších byl velmi úspěšným psem své doby, absolvoval 23 výstav, kde se vždy umístil s výbornou s pořadím. Dokonce jako jediný český pes získal ohodnocení výborná od ruské rozhodčí na Klubové výstavě KRaAOP v roce 2001. Důležitější ovšem než všechny jeho výstavy byla skvělá povaha. Vždy přemýšlel, o tom, co dělal a tudíž dokázal zlikvidovat svého nepřítele tiše a rychle – z pomalého milého medvídka se dokázal bleskurychle změnit v šelmu, která vždy svého nepřítele velmi rychle ponaučila, kdo je pánem. Navíc byl skvělým vychovatelem mému dalšímu kavkazákovi, kterého jsem si pořídila v roce 2001 na jaře ze stejné chovatelské stanice, a to psovi jménem Matiss Lištička.

Matiss Lištička, který zrovna výstavy nemiluje, jelikož každý je zde pro něho nepřítelem, dokázal během dvou výstavních sezón získat mnoho titulů, mezi nejvyšší bezesporu patří BIS z Klubové výstavy KRaAOP v roce 2004, šampión České republiky a šampión KRaAOP. Nyní ho již téměř nevystavuji, ale určitě ho uvidíte na některých klubových setkáních, kde je již držitelem mnoha vítězství v klubových soutěžích.

Matiss Kvinta vždy respektoval a on do jeho posledních dnů pro něho byl vůdcem, kterého bezmezně poslouchal. Bohužel, nás Kvint Lištička opustil naprosto nečekaně ve svých osmi letech, a to dne 17.07.2006.

Matiss, který ve svých 4,5 letech nikdy nebyl sám, byl velmi nešťastný ze ztráty kamaráda a já, i když jsem chtěla původně počkat s pořízením nového kavkazáka, jsem byla velmi ráda za nabídku od své kamarádky Evy Červené, a to na pejska z vrhu „U“ po Belindě Medvědí Lady a jejím novém importovi z Ruska – Evdokimovi iz Russkoj Provincii.

A tak mým dalším přírůstkem se stal Unikát Lištička, kterého vychovával Matiss Lištička, i když byl na něho ve výchově trochu měkký a nechal ho dělat ledajaké lumpárny J

I s Unikátem jsem pokračovala ve svém koníčku, a to ve vystavování psů (ke kterému mě přivedl právě můj první kavkazák Kvint). Unikát nezůstal nic dlužen svému jménu, a i když absolvoval se mnou pouze několik výstav, tak téměř na všech zvítězil! Ve svém věku 1 roku se mohl chlubit tituly např. Nejlepší štěně, 2x CAJC, Klubový vítěz mladých apod.

Mým zatím posledním kavkazákem je Norman Ksiezyc Pamiru. Na jaře roku 2007 jsem se náhodou dozvěděla od své kamarádky Justyny Rowinské-di Ca Bastiani, že se brzy mají narodit štěňátka po jejich nádherném ruském importovi Kavkazskoj Natcionalnosti Nurbekovi a po velmi úspěšné polské feně Adhaře Ksiezyc Pamiru. Štěňátko po Nurbekovi jsem si vždy velmi přála – čekací doby jsou však obvykle na tato štěňátka dlouhé. Tentokrát mi však bylo přislíbeno štěně – pejsek, i po dohodě s chovatelkou Kasií Sokolowskou. Nabídka to byla velmi lákavá. Nurbeka jsem měla možnost vidět vícekrát „na živo“ a moc se mi líbil, stejně tak jako všichni předkové tohoto vrhu.

Štěňátka se narodila 9.5.2007,  od začátku vypadala velmi slibně – radost byla obrovská. I když jsem zprávy i fotky dostávala pravidelně, nemohla jsem se dočkat až si pro svého chlapečka pojedu. Do této radostné doby, bohužel, přišla jako zásah blesku velmi smutná zpráva o Nurbekovi. Lidská zloba (s kterou se setkáváme v celém světě a ve všech odvětvích) zmařila život tohoto krásného psa, který měl celou svou výstavní i chovatelskou kariéru před sebou. Na jeho počest byl tento vrh přejmenován na počáteční písmeno „N“, místo původně chronologicky plánovaného vrhu „D“.

O to víc jsem ráda, že mám Normana – jako jedno z posledních štěňátek po tomto výjimečném psovi!

Začátkem léta 2007 jsem tedy vlastnila 3 kavkazí kluky, kteří spolu tvořili psí smečku. Unikát s Normanem se okamžitě stali kamarády, oba ještě jako štěňata si užívali nerušených dětských her. Matiss ze začátku nesdílel Unikátovu radost z nového přírůstku, který byl a je neobyčejně drzýJ. Už při prvních dnech, kdy byl váhový rozdíl 60 kg, byl Norman připraven neustále „diskutovat“ s Matissem. Což se projevovalo tak, že si malý prcek stoupnul před obra a štěkal na něho, i když ho Matiss nevybíravým způsobem upozorňoval, že už to stačilo. I přes výchovné pohlavky si Norman svým nezdolným optimismem nakonec svého staršího „strejdu“ obtočil kolem drápuJ.

Postupem času ale naopak Unikát začal vystrkovat své pubertální růžky a myslel si, že by snad mohl přebrat vedení od Matisse, který ho však dokázal vždy uvést zpět do mezí, kam patřil v dané hierarchii.

Mě ale v té době začínalo být pomalu jasné, že tři kavkazáci jsou na mě trochu víc než se dá skloubit s mým náročným zaměstnáním. A že při povaze Unikáta se moje psí smečka asi navždy kamarádit nebude.

Rozhodla jsem se proto hledat Unikátovi nový domov, nejlépe takový, kde by byl jediným psem a nemusel se dělit o přízeň svých pánů. Trvalo mi to celkem dlouho než jsem našla správné nové majitele – manžele Dobrkovských. Ti se Unikátovi maximálně věnují a navíc mají chuť pokračovat i v kynologických aktivitách s ním. Unikát už i absolvoval povinný rentgen kyčlí  a jeho DKK je 0/0! Takže mu nic nebrání letos vyrazit na bonitaci a stát se chovným psem. Přeji mu i jeho majitelům nádherné společné chvíle!

Takže já nyní mám doma dva kavkazské kluky, kteří spolu zase tvoří nerozlučnou dvojku, stejně jako kdysi Kvint s Matissem.

Norman se zatím účastnil především našich klubových setkání a trénoval na výstavy. Už se těšíme na výstavní sezónu v roce 2008, kde se s námi budete moci hojně setkávat. Výstavy si budeme určitě užívat tak jako doposud!

Pokud na nás máte jakékoliv dotazy, pište prosím na můj mail: dadamova@seznam.cz